Tak vem mě s sebou, co se ještě může stát
tahle noc je tak krátká, že nemá cenu spát
nechtěj mít další věci, ty všude kolem jsou
požáry žijí tím že planou
J.Hedl
Jsou dvě hodiny ráno a já nespím. Zase. Jsem teď doma, nechodím do práce, protože jsem zraněný. Utržený vaz v kotníku, naštíplá kost tamtéž a k tomu tromboza v lýtku. Léčení na pár měsíců. Ředím si krev a poskakuji o berlích. Pracovní úraz, ale nic dobrodružného. Tak jsem najel na rytmus, co mi vyhovuje. Vstát někdy kolem desáté ráno(ano, desátá ráno je pro mě obrat, který dává smysl) a jít spát kolem 3. Rád jsem v noci vzhůru. Dobře se mi píše, dobře se mi pracuje. Město je klidné a tak nějak čisté. Od lidí. To mám rád.
Zítra to bude rok, co jsem sem psal naposledy. Stalo se toho hodně. Jsem rozvedený, vychovávám syna a mám úžasnou přítelkyni. Zásadní změny. Ale nic, o čem bych se chtěl rozepisovat. Ne proto, že by to nebylo důležité, ale právě proto.
Chci psát o jiných věcech. Pokud by Vás zajímalo, jak mi jde prodávání zbraní, tak dobře. Rozumím tomu a baví mě to.
A vydal jsem se i jiným směrem. Sorudo.
Stal jsem se lektorem prvního komplexního systému reálné sebeobrany. Stálo mě to hodně - vůle, sil i bolesti. Ale jsem spokojený.
A co je důležité- našel jsem vnitřní klid. Nemluvím o nějakých meditacích nebo potlačení agresivity. Mluvím o tom, co jsem měl někde hluboko a nevěděl, jak se s tím vyrovnat. Můj pradědeček byl legionář a prošel si celou ruskou anabázi. Jeho bratr taky. Děda byl major a pyrotechnik, táta pracoval ve vojenském podniku a v 68 od něj z práce vysílala štvavá vysílačka, brácha byl poddůstojník u průzkumníků.
A u mě jako když utne. Spoustě mých kamarádů to přišlo jako veliká legrace, mě už tolik ne.To jen tak abyste byli v obraze. Někde uvnitř tam pořád byla otázka "A co ty?". A já neměl odpověď. Až donedávna.
Za poslední dva roky jsem prošel spoustou kurzů o kterých jsem dřív jenom slyšel nebo četl. Potkal jsem lidi, kteří jsou ve svém oboru nejlepší. Učil jsem se od nich - a učil jsem je.
Teď naposled v Mexiku. Elitní policisty a vojáky, bodyguardy, vrcholové sportovce. Měl jsem je co učit, měl jsem co předat, mohl jsem jim pomoci.
Bylo to náročné a bylo to skvělé. Byl jsem tam, kde jsem chtěl být. A už navždycky vnitřně budu.
Čekal jsem, co se mnou ta zkušenost udělá. Jak moc se změním. Dosáhl jsem určitého životního cíle ke kterému jsem směřoval celý život.
neudělalo to se mnou nic. Naštěstí. Jsem pořád stejný, mám další cíle, mám kam jít, zůstal jsem hladový.
Jen mí vnitřní běsi už jsou zkrocení a jsou na mé straně...
