Drdu mám rád. Už na základce jsem hltal Němou barikádu, kamarád španělák a jeho NO PASSARAN!pro mě bylo symbolem hrdinství a odhodlanosti. V té době jsem četl i ¨Vyšší princip”, ale nějak zvlášť mě neoslovil. I film jsem viděl, závěrečná scéna dobrá, ale bylo to takový zdlouhavý a vůbec se tam nestřílelo. To Sokolovo, to bylo jiný kafe. Tygry tam vybuchovaly po zásahu protitankovou puškou, a kpt. Jaroš, to byl pane moloděc. Taky jsem byl členem pionýrské skupiny kapitána Otakara Jaroše, takže jsem ten příběh bral i trochu osobně. Trochu jsem zestárl a viděl Sokolovo znovu. Asi jsem neměl. Generál Ingr tam je opilec, Beneš sedí v Londýně a intrikuje, samopalníky napadne udělat si v kostele opěrný bod až potom, co jim to poradí sovětští vojáci.
Tak jsem zkusil ten Vyšší princip. A dobře jsem udělal. První co mě zaujalo, byl 50 let starý Hradec kde se to točilo. Druhá věc byla ta, že v roce 1942 měli SS Sturmgewehr 44. A pak se to rozjelo a já přestal s tím přízemním hnidopyštvím a nemohl se vynadívat. Tolik emocí, tíživé atmosféry a lidství aby člověk dnes pohledal.
A do toho staří Římané. 2000 let a pořád je to aktuální. Tím směšnější je omezenost těch kteří myslí, že je možno zahladit mocí paměť i budoucího věku. Naopak pronásledováním čestných lidí vzrůstá jejich vážnost. Cizí králové pak, nebo ti co si počínali stejně krutě, připravili sobě jen hanbu, oněm slávu. Tacitus. K tomu prostě není potřeba nic dodávat. Platilo to tehdy, platí to dnes a bude platit. Doufám, že se mi podaří to co bych chtěl a pročtu se tím vším co leží někde na dosah ruky.
Naštěstí jsem už potkal klasického filologa, který tu moudrost věků (zní to odporně a kýčovitě, vím, ale lepší výraz prostě nenajdu) už do sebe nasál a už léta mi ji dávkuje v takovém, množství, jaké jsem schopen pojmout. Díky, Honzo.
Tenhle film rozhodně stojí za to i po těch letech, a pokud ho někdo nějakou nepravděpodobnou shodou okolností neviděl, měl by to napravit. Aby viděl, že před slušností a charakterem nakonec ustoupí každá tyranie. Že zůstat slušným člověkem je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. A věděl to už Seneca.
I když jsi tísněn a sužován nepřátelskou mocí, přece by bylo hanebné ustoupiti. Chraň místo dané ti přírodou. Ptáš se jaké je to místo? Místo muže.
