
Drdu mám rád. Už na základce jsem hltal Němou barikádu, kamarád španělák a jeho NO PASSARAN!pro mě bylo symbolem hrdinství a odhodlanosti. V té době jsem četl i ¨Vyšší princip”, ale nějak zvlášť mě neoslovil. I film jsem viděl, závěrečná scéna dobrá, ale bylo to takový zdlouhavý a vůbec se tam nestřílelo. To Sokolovo, to bylo jiný kafe. Tygry tam vybuchovaly po zásahu protitankovou puškou, a kpt. Jaroš, to byl pane moloděc. Taky jsem byl členem pionýrské skupiny kapitána Otakara Jaroše, takže jsem ten příběh bral i trochu osobně. Trochu jsem zestárl a viděl Sokolovo znovu. Asi jsem neměl. Generál Ingr tam je opilec, Beneš sedí v Londýně a intrikuje, samopalníky napadne udělat si v kostele opěrný bod až potom, co jim to poradí sovětští vojáci.
Tak jsem zkusil ten Vyšší princip. A dobře jsem udělal. První co mě zaujalo, byl 50 let starý Hradec kde se to točilo. Druhá věc byla ta, že v roce 1942 měli SS Sturmgewehr 44. A pak se to rozjelo a já přestal s tím přízemním hnidopyštvím a nemohl se vynadívat. Tolik emocí, tíživé atmosféry a lidství aby člověk dnes pohledal.
A do toho staří Římané. 2000 let a pořád je to aktuální. Tím směšnější je omezenost těch kteří myslí, že je možno zahladit mocí paměť i budoucího věku. Naopak pronásledováním čestných lidí vzrůstá jejich vážnost. Cizí králové pak, nebo ti co si počínali stejně krutě, připravili sobě jen hanbu, oněm slávu. Tacitus. K tomu prostě není potřeba nic dodávat. Platilo to tehdy, platí to dnes a bude platit. Doufám, že se mi podaří to co bych chtěl a pročtu se tím vším co leží někde na dosah ruky.
Naštěstí jsem už potkal klasického filologa, který tu moudrost věků (zní to odporně a kýčovitě, vím, ale lepší výraz prostě nenajdu) už do sebe nasál a už léta mi ji dávkuje v takovém, množství, jaké jsem schopen pojmout. Díky, Honzo.
Tenhle film rozhodně stojí za to i po těch letech, a pokud ho někdo nějakou nepravděpodobnou shodou okolností neviděl, měl by to napravit. Aby viděl, že před slušností a charakterem nakonec ustoupí každá tyranie. Že zůstat slušným člověkem je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. A věděl to už Seneca.
I když jsi tísněn a sužován nepřátelskou mocí, přece by bylo hanebné ustoupiti. Chraň místo dané ti přírodou. Ptáš se jaké je to místo? Místo muže.
Skvělé. Dokoce až tak skvělé, že mě ani nenapadá žádná cynická reakce.
OdpovědětVymazatRadim.
i slzu jsem uronil...H.
OdpovědětVymazat