Nedávno jsem tu "nakousl" cestu do Mexika. Ačkoliv je to už zpracované jinde, rád bych to zveřejnil i tady. Patří to ke mně, patří to i sem...
Stojíme před nimi a jejich zkoumavé pohledy po nás přejíždějí z jednoho na druhého. Stojí jich tu před námi požehnaně. Každý z nich by mohl ve svém oboru otevřít třídu a mít vlastní žáky. Koneckonců, někteří z nich ji mají. Opětujeme jejich pohledy a hlavou nám běží seznam jejich kvalifikací. Exvelitel protiteroristické jednotky. Šéf ochranky ministra. Reprezentant Mexika v MMA. Vicemistr Ameriky v Kempu. Trenér olympioniků v Taekwondu. Trenér Jiujitsu. Instruktor Krav-Maga… Spousta z nich má černé pásky ve více bojových umění. Pohledy nejsou nepřátelské, to ne. Ale rozhodně nám nedají nic zadarmo. Náš Šéf-instruktor se nadechuje a začíná stejně jako jakoukoliv jinou hodinu. „Ahoj, rád bych Vás přivítal na ukázkové lekci SORUDO.“ Překlad našeho tlumočníka následuje okamžitě. Jdeme na to…
Někdy v prosinci minulého roku jsme poprvé dostali nabídku
prezentovat SORUDO v Mexiku. Hned nás ta nabídka zaujala. Ne proto, že to byla
zahraniční nabídka, těch už jsme pár měli, i ze zámoří. Tahle nabídka byla
speciální tím, že nám umožnila vyzkoušet náš systém v zemi, která má druhé
místo v únosech na světě, je šestá nejnebezpečnější vůbec a severní státy jsou
de facto ve válečném stavu s narkomafií. Ideální způsob jak náš systém dostat
tam, kde ho lidé opravdu potřebují a ocení.
Jsme zhruba v polovině. Každý z nich má na sobě červené
čáry od cvičného nože, většina zásahů by znamenal smrt v řádu vteřin. Už
chápou, že každý bojový sport, byť na špičkové úrovni, je pořád jenom sport. Po
tom co selhaly jejich pokusy o obranu před napadením s nožem i bez, ukazujeme
„SORUDO“ řešení. Rychle chápou priority přežití, pokyvují a pochvalují si
jednoduchost technik. Pohledy jsou už přátelštější, po každé naší radě
následuje malá úklona. Respektují a uznávají nás a náš systém. Ani to není nic
nového – ale od těchto lidí to potěší dvojnásob.
Byli to dobří žáci. Disciplinovaní, odhodlaní a tvrdí k nám
i navzájem. Oni vědí že jen kvalitní příprava rozhoduje o přežití. I přes
bohaté zkušenosti z výcviku i praxe se nebránili novým myšlenkám, pokud jsme je
přesvědčili že je něco lepší (a pište si že přesvědčili ;-) ), přijali to ihned
za své. Když měli pochybnosti, ukázali jak by to řešili oni. A když jsme
upozornili na chyby a rizika, pokývali hlavou, poděkovali a jelo se dál. Občas přišli s něčím i pro nás novým – kdo
vám tady ukáže, jak Narkos proříznou několika tahy nožem všechny hlavní tepny…
Sedí na zemi, ruce od umělé krve, snaží se zaškrtit si
„krvácející“ruku. Cenné sekundy ubývají, konec se blíží. Stále ale bojují, v
hlavě si přehrávají postupy, co před chvílí viděli. Všichni to berou vážně –
vždyť snad každý má v příbuzenstvu někoho, kdo umřel na ulici….
Zdravotka je uchvátila. Nějaké
kursy za sebou samozřejmě už mají. Ale jak už to bývá - plno teorie, maximálně
dýchání do “anduly”, výjimečně modelová situace, ale o propojení boje a
zdravovědy tam nikdo ani neslyšel.
Ledy už jsou definitivně prolomeny. Ve výrazech vidíme
úsměvy. Unavené, ale jsou tam. Občas se usměje
i M. exvelitel protiteroristické jednotky. (A to je co říct, normálně se usmívá
jenom když mu ukážeme nějakou zvlášť destruktivní techniku nebo zakončení ;-) )
O pauzách nastává bratření
národů. Vyprávějí se příběhy z praxe, ukazují se zranění. Tu průstřel, tu
pořezání, tam probodnutí. Musíme jim přiznat, že v téhle disciplíně nad námi
mají navrch. Zpátky ke cvičení. Další 4 minuty mlácení do lap. Pozdě odpoledne,
i po několika dnech intenzivního tréninku, jsou neuvěřitelně vitální. Výdrž
mají na naše poměry neskutečnou. A to vše ve 2300 metrech nad mořem. Kyslíku je
tam citelně méně. Ale vůle ho nahradí ;-).
Počet nám vyměřených dnů
utekl jako voda. Většinu z těchto dnů jsme strávili v tělocvičně. Kromě
budoucích instruktorů nám prošla rukama celá řada velmi zajímavých lidí se
zajímavými příběhy, jejich realita je náš akční film.Troufám si říct, že SORUDO
v každém z nich zanechalo hlubokou stopu. Nejen svou komplexností a technikou,
ale i naším přístupem. Nejsme první cizinci, kteří tam jsou. Ale jsme první,
kteří s nimi jednají s respektem k jejich kultuře a podmínkám. Americká Delta
tam prý občas přijede, ale řeknou jim jen jak dělají všechno špatně, že je
nesmí nic naučit, a jedou zase domů.
Loučíme se. Mexičani jsou velmi emotivní. Když k nim
proniknete, poznáte to. Bojovník Arturo, šampion MMA a bodyguard. Vypadá jak
obživlá socha z Velikonočního ostrova. Podává nám ruku, předává výběrovou
Tequilu a má trochu lesklé oči. Všichni se s námi fotí. S Petrem proto, že má u
nich respekt jako málokdo, s Kubou proto, že je sympatický, mladý a získal si
jejich srdce zájmem o jejich kulturu. A se mnou proto, že jsem dvakrát tak
velký jako průměrný Mexičan, prohlásil jsem jejich jídlo za nejlepší na světě a
ochutnal všechno, co mi přinesli.
Je docela zajímavé, jakou mají bojové sporty jako MMA, wrestling a celkově prostě zápasení v Mexiku a celkově jižní Americe pověst. Přesto ale neexistuje moc fighterů, kteří by se dostali na světovou úroveň a drželi pás. Nebo se pletu? :) Jako byli jsme v Ekvádoru na místním wrestlingu a to bylo fakt velmi zajímavá show.
OdpovědětVymazat