Další zajímavý film. O slavnosti a hostech se jmenoval. Krásná alegorie totalitní moci, slavnosti na které se budete bavit, i kdyby vás na ní měl dotáhnout služební ovčák.
Herci dokonalí, postavy tak zoufale všední a banální, až je vám trapno za ně. Tím spíše, že vám připomínají ty které denně potkáváte. Hostitel s tváří a vystupováním mého učitele na ISZ je úžasně upřímný, férový a nesnese ani náznak odporu.
Ale jiná věc mě tam zaujala. To, s jakou samozřejmostí se "slušní" lidé podřídí i nevyslovené hrozbě a nátlaku.
A kohokoliv, kdo se v té chvíli zachová normálně a beze strachu okamžitě vyčlení ze svého "rozumného" stáda. "Karel jistě uzná, že překročil pravidla. tady pánové je stanovili."
A vy si říkáte, že byste se určitě zachovali jinak. Říkejte si to dál. Ale buďte k sobě upřímní.
A ti kteří jsou zvyklí hrozit a ovládat, to vědí. Jako supi najdou mršinu, oni najdou nejistotu. Už jsem je potkal. Viděl jsem jejich oči. A nebyl tam Puškin a polární záře, ale Berija a Sibiř.
Když se díváš do propasti, propast se dívá do tebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat